(04.09.2020; ePravo.cz; autor: Mgr. Milan Friedrich, MT Legal s.r.o.) V první části článku jsme dospěli k dílčímu závěru, že v případě smluv na plnění veřejných zakázek mohou být všechny podmínky pro aplikaci ochranných ustanovení podle § 1798 a násl. OZ[1] o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem naplněny současně a nelze tedy bez dalšího vyloučit možnost jejich aplikace.

S ohledem na skutečnost, že v průběhu zadávacího řízení nemá dodavatel reálnou možnost bránit se nevýhodným ujednáním obchodních podmínek, a to ani prostřednictvím institutu námitek podle § 241 a násl. ZZVZ[2]nebo návrhu na přezkum podle § 250 ZZVZ, zaměříme se v této části článku zejména na to, jak se po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky bránit zvláště nevýhodným doložkám podle § 1800 odst. 2 OZ.

Využití jiných ochranných ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem bude z našeho pohledu spíše ojedinělé, neboť § 1799 OZ se vztahuje na doložky odkazující na podmínky mimo text smlouvy (v případě smluv na plnění veřejných zakázek přichází v úvahu např. odkaz na interní předpisy zadavatele) a § 1800 odst. 1 OZ se vztahuje na doložky čitelné se zvláštními obtížemi a doložky pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelné, které jsou platné, pokud slabší straně nepůsobí újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

Zvláště nevýhodná ujednání

Ustanovení § 1800 odst. 2 OZ stanoví následující: „Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577“.

Pro posouzení, jestli je doložka zvláště nevýhodná, lze vzít v úvahu vyváženost plnění (vyjma ujednání o předmětu plnění a ceně), proporcionalitu (přiměřenost zejm. sankčních či omezujících ujednání) a reciprocitu (má-li silnější strana určitá sankční či modifikační oprávnění, přičemž se přihlíží k tomu, zda smlouva přiznává obdobná oprávnění rovněž slabší straně).[3] Vodítkem pro posouzení zvláště nevýhodné doložky mohou být také pravidla sloužící ochraně spotřebitele (zejm. § 1813 OZ[4] a § 1814 OZ[5]), avšak intenzita takové nevýhodnosti musí být vyšší než je zakázána u spotřebitelských smluv, což je dáno tím, že spotřebitel požívá vyšší ochrany než slabší strana adhezní smlouvy, která není spotřebitelem.[6] Pro úplnost připomínáme, že dodavatel může být za splnění určitých podmínek slabší stranou (viz první část článku), ale nebude nikdy spotřebitelem při uzavírání smlouvy na plnění veřejné zakázky.

Je-li zjištěna zvláštní nevýhodnost doložky ve smlouvě, je dále nezbytné zkoumat, zda existuje rozumný důvod pro takovou doložku, kdy zákonodárce demonstrativně uvádí, že rozumný důvod absentuje, pokud se smlouva odchyluje závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech. Rozumný důvod může být dán také v případě, kdy existuje souvislost mezi nevýhodnou doložkou a dalšími smluvními ujednáními, která tuto nevýhodnost vyvažují (doložku je nutno posuzovat v kontextu celé smlouvy, nikoli izolovaně).[7] Na druhou stranu případná neplatnost zvláště nevýhodného ujednání se bude týkat jen toho-kterého ujednání, nikoliv celé smlouvy, je-li možné předmětné ujednání oddělit od zbytku smlouvy (srov. § 576 OZ). Obvyklost bude posuzována podle toho, zda se ve smlouvách na obdobné plnění taková podmínka standardně sjednává, avšak s přihlédnutím k tomu, že v určitých případech mohou být i obvykle sjednávané podmínky zvláště nevýhodné. Relevantní v tomto ohledu také může být, nakolik a nakolik důvodně se ujednání odchyluje od dispozitivních ustanovení zákona.[8]

Namítání neplatnosti zvláště nevýhodného ujednání

Neplatnost zvláště nevýhodného ujednání musí dodavatel namítat, a to vznesením námitky neplatnosti ve smyslu § 586 OZ. Takové neplatnosti se dodavatel může domáhat například (určovací) žalobou nebo námitkou v rámci své obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem. Není však zcela jasné, zda se relativní neplatnosti dle OZ lze dovolávat výlučně u soudu, či i mimosoudně, kdy někteří autoři zastávají názor, že tvrdit a prokázat neplatnost lze jen v soudním řízení,[9] zatímco jiní tvrdí, že takový výklad není správný a mimo jiné poukazují na stanovisko soudce Nejvyššího soudu[10], který uvádí, že: „Nový zákoník sice namísto ‚dovolání se‘ hovoří o ‚námitce‘ relativní neplatnosti, to lze však vyložit i tak, že nejde o nic víc než o změnu terminologie; ani ze zákona, ani z důvodové zprávy totiž nevyplývá, že by chtěl zavést obecně relativní neplatnost nepřímou, kterou je třeba uplatnit jen u soudu. … Pokud by uvedený ‚nový‘ výklad převládl, pak by bylo patrně třeba paradoxně konstatovat, že občanský zákoník 1964 v této věci plnil uvedené cíle lépe než občanský zákoník nový.“[11] To by znamenalo, že k dovolání se neplatnosti ujednání postačuje, aby řádná námitka neplatnosti došla druhé smluvní straně. Námitka neplatnosti přitom musí vyjadřovat skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, a označovat vadu právního jednání, která jeho relativní neplatnost způsobila.[12]

Domníváme se však, že v případě smluv na plnění veřejných zakázek bude neplatnost deklarována/vyslovována spíše až v řízení před soudem, neboť je obtížné si v praxi představit, že zadavatel obdrží námitku neplatnosti a nebude se bránit.

Z ustanovení § 1800 odst. 2 OZ in fine dále vyplývá, že soud může při oprávněném vznesení námitky neplatnosti uspořádat (moderovat) práva a povinnosti tak, aby došlo k jejich spravedlivému uspořádání a byla zachována platnost právního jednání, tedy platnost smlouvy nebo jejích ujednání. Případně nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit dle § 2051 OZ, které je k § 1800 odst. 2 OZ speciální.

Ujednání o smluvní pokutě

Dle § 1800 odst. 2 OZ lze ve vztahu ke smluvní pokutě posuzovat zvláštní nevýhodnost co do důvodu sjednání smluvní pokuty, avšak v případě nepřiměřené výše smluvní pokuty se uplatňuje zmíněné speciální ustanovení § 2051 OZ. Vedle nepřiměřenosti smluvní pokuty se lze v praxi setkat též s její neurčitostí, pokud například není zřejmé, zda má být smluvní pokuta vyjádřená v procentech počítána z ceny bez DPH, nebo včetně DPH. V takovém případě máme za to, že pokud ujednání umožňuje dva různé výklady, mělo by být vykládáno v neprospěch toho, kdo jej do smlouvy vložil, tj. zpravidla v neprospěch zadavatele, což potvrzuje také Nález Ústavního soudu IV. ÚS 182/01 (188/2001 USn.)[13], který stanoví následující: „Jsou-li ve smlouvě použity formulace a pojmy, které lze vykládat rozdílně, jeví se být spravedlivým vykládat je v neprospěch toho, kdo je do smlouvy zakotvil.“ Takový závěr koresponduje rovněž s § 36 odst. 3 ZZVZ, dle kterého zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele. Dodáváme však, že ujednání v obchodních podmínkách je třeba vykládat v kontextu zadávací dokumentace jako celku.

Závěr

Po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky dodavateli náleží, byla-li smlouva uzavřena adhezním způsobem, právo bránit se zvláště nevýhodným ujednáním ve smyslu § 1800 odst. 2 OZ, a to vznesením námitky neplatnosti. Samotná zvláštní nevýhodnost ujednání však není dostačující a je potřeba rovněž zkoumat, zda pro takové nevýhodné ujednání existuje rozumný důvod, resp. zda se takové ujednání obvykle ve smlouvách uzavíraných v obdobných případech vyskytuje. Namítaná neplatnost bude podle našeho názoru spíše deklarována/vyslovována až rozhodnutím soudu, přestože nevylučujeme možnost mimosoudního namítání neplatnosti. Proto je třeba předem pečlivě prostudovat návrh smlouvy, zvážit možná rizika a případně na zvlášť nevýhodné ujednání upozornit v rámci žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, byť tím zpravidla nedojde ke změně obchodních podmínek.

V případě nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty lze namísto neplatnosti navrhnout její snížení podle § 2051 OZ. Soud může dle § 1800 odst. 2 OZ využít svého moderačního práva také v jiných případech, vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností.

Mgr. Milan Friedrich, koncipient

MT Legal s.r.o., advokátní kancelář

_________________________________

[1] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

[3] PETROV, Jan. § 1800 [Nečitelné, nesrozumitelné a zvlášť nevýhodné doložky ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem]. In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 352 – 353.

[4] § 1813 OZ: „Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“

[5] § 1814 OZ: „Zvláště se zakazují ujednání, která

vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,
spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,
umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí,
zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,
odkládají určení ceny až na dobu plnění,
umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele,
přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo
zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.“
[6] PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony, s. 1886. ISBN 978-80-7400-747-7

[7] Tamtéž, s. 353.

[8] Tamtéž.

[9] ZUKLÍNOVÁ, Michaela: Následky neplatnosti [online]. Právní prostor [cit. 22. 4. 2020]. K dispozici >>> zde.

[10] ČECH, Petr: Jak relativní je neplatnost v novém občanském zákoníku [online]. Legal News. Prosinec 2014, Glatzova & Co. [cit. 23. 4. 2020]. K dispozici >>> zde.

[11] Spáčil, J.: Některé sporné otázky relativní neplatnosti v novém občanském zákoníku, Právní rozhledy, 5/2014, str. 172 – 177.

[12] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003; nebo Jaroslav Svejkovský, Eva Kabelková, Martin Vychopeň a kol. § 586 [Následky neplatnosti]. In: Jaroslav Svejkovský, Eva Kabelková, Martin Vychopeň a kol. Vzory smluv, petitů a zakládacích listin dle nového občanského zákoníku. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 138.

[13] Nález Ústavního soudu IV. ÚS 182/01 (188/2001 USn.) byl vydán za účinnosti předchozí právní úpravy, která však pravidlo contra proferentem (tj. pravidlo, že výraz, který připouští různý výklad, se vykládá v neprospěch toho, kdo jej užil jako první) upravovala obdobně, a proto je na místě ustanovení § 557 OZ stále vykládat obdobným způsobem ve světle tohoto Nálezu Ústavního soudu.