Aktuality

(12. 5. 2021; zdroj Ekonomickydenik.cz - Články) Správa železnic (SŽ) obhájila ve správním řízení vedeném před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže kvalifikační požadavky na projektanty vysokorychlostních tratí. Na první pohled logický požadavek Správy železnic na odborný personál se zkušenostmi s projektováním vysokorychlostních tratí tak díky antimonopolnímu úřadu neztratil svou logiku ani na pohled druhý.

Správa železnic (SŽ) vypsala veřejnou zakázku „RS 1 VRT Prosenice – Ostrava-Svinov, I. část, Prosenice – Hranice na Moravě“; Zpracování dokumentace pro územní řízení Spisové číslo: S19995/2020-SŽ-SSZ-OVZ“ v září 2020.
Součástí požadavků na prokázání kvalifikace byl seznam 14 pracovních pozic požadujících kombinaci architektonické či inženýrské autorizace a zkušenosti odpovídající předmětu plnění.
Necelé dvě minuty před koncem lhůty pro podání nabídek dorazila zadavateli námitka společnosti PRO CEDOP. Tato společnost označila kvalifikační předpoklady za diskriminační.
SŽ podané námitky odmítla a PRO CEDOP se obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ani trpělivé vysvětlování prvostupňového řízení však stěžovatele neodradilo od podání rozkladu. Předseda ÚOHS Petr Mlsna se ovšem rovněž přiklonil k názoru zadavatele a prvostupňové instance.
Shrňme si nejprve argumenty rozhodnutí na prvním stupni správního řízení. ÚOHS neshledal jako problematický požadavek na pětiletou praxi pozice Specialista pro projektování pozemních staveb. Stejně tak považoval za přiměřené, aby členové týmu disponovali oprávněním podle autorizačního zákona. Rovněž zkušenosti s VRT není možné zaměňovat se zkušenostmi s celostátní dráhou. V neposlední řadě uznal ÚOHS jako relevantní požadavek na kvalifikační kombinaci autorizace, osvědčení a referenční zkušenosti.
Předseda ÚOHS Petr Mlsna ve svém stanovisku nejprve odmítl výtky, že se Úřad nezabýval předloženými stanovisky ČVUT, Drážního úřadu a ministerstva pro místní rozvoj. Naopak citací jednotlivých bodů rozhodnutí přesvědčivě doložil konkrétní vypořádání všech namítaných skutečností.
Stěžejním bodem namítaných skutečností byl požadavek SŽ na kombinované prokazování reference a dispozici veřejnoprávní autorizací. PRO CEDOP konkrétně nevidí důvod, proč by měl odborník se zkušenostmi s vypracováním dokumentace pro VRT navíc ještě disponovat zkušenostmi s dokumentací pro konvenční dráhu.
Předseda ÚOHS Mlsna připomněl, že svým charakterem i rozsahem je posuzovaná veřejná zakázka značně atypická, protože v České republice zatím žádná vysokorychlostní trať nestojí.
Zadavatel tak vedle samotné VRT musí vymyslet a realizovat napojení na stávající konvenční železniční síť. Kombinace požadavku na příslušnou autorizaci a zároveň referenci zahrnuje jak potřebnou kvalifikaci, tak praktickou zkušenost. U takto rozsáhlé zakázky není vůbec neobvyklé, že SŽ požaduje vyšší kvalifikační standard, než jaký stanovuje zákon. Zadavatel přitom netrval na konkrétní specializaci, proto je zcela legitimní, že trvá na praktické zkušenosti se železničními stavbami.
V podobném duchu navíc zněla i vyjádření úřadů, na něž se účastnící správního řízení obrátili. „Předseda Úřadu (…) shledal technické kvalifikační podmínky stanovené zadavatele zákonnými a v souladu s principy zadávání veřejných zakázek. V případě takto specializované a nákladné veřejné zakázky bylo na základě jejích konkrétních aspektů na místě vyžadovat odborný tým specialistů, včetně požadavků na jejich veřejnoprávní autorizační oprávnění a v minulosti provedených referenčních zakázek. Z podaných odpovědí relevantních subjektů bylo zjištěno, že zkušenost s vysokorychlostní tratí nelze zaměnit za zkušenost s tratí konvenční, a proto bylo na místě vyžadovat referenční zakázky obojího typu,“ shrnul Petr Mlsna závěrem pohled ÚOHS na podaný rozklad.